Náš Ferdík
Náš Ferdík
Včerejší den stál za velký kulový. Přestože začal jako každý jiný, šla jsem se zvěří na veterinu - s Felicitkou, naší roční fretčí slečinkou na očkování, a s Ferdou, minimálně 6letým fretčím kmetem,který se k nám dostal jako roční nalezenec, na sundání zubního kamene. Všechno dopadlo jinak...
Ferdík se k nám dostal jako roční, někdo ho našel u dálnice jak se motá, a dal ho do zverexu odkud jsme si ho vzali my. Byl to především Honzův miláček, i když i můj, ale Honzův o trošičku víc. Zkraje se bál ruky, asi ho mlátili, tak to chvíli trvalo než se naučil mazlit ale povedlo se nám to. Tím víc k nám přilnul a my k němu. Ale zpět ke včerejšku.
Felicitka si absolvovala svá dvě pigárka a má zase na rok pokoj. Ještě nám ta teta v bílém udělala tlapkakúru, a bylo. Zase z ní byla čupr slečna. Ale v momentě, kdy jsem vyndala z přepravky Ferdu, tak paní doktorce ujelo "Jejej ten se mi nelíbí!" A to ho ještě před měsícem chválila když ho očkovala jakej je to fešák.... No udělali jsme rentgen, a deset minut než se vyvolá. Ferda mi mezi tím na ruce kašlal, dusil se šmudla malinkej.... Když si nás doktorka zavolala, ještě než cokoliv řekla, tak jsem jí řekla "paní doktorko, bez zdvořilůstek na rovinu prosím." A ona na to "uspat." Začala mi cukat brada, přes slzy jsem neviděla.... Ukázala mi na tom rentgenu dva velké nádory, které mu utlačovaly plíce, které mu kvůli nim otékaly a tvořila se mu na nich voda, a proto tak sípal. Zavolala jsem to Honzovi, doktorka mu to všechno vysvětlila. Vzala jsem si ještě oba domů, abychom se s ním mohli pořádně rozloučit, dát mu všechny jeho oblíbené mlsotky a vyfotit si ho. Honza bulel jak želva, já věděla že se musím držet, aspoň jeden z nás fungovat musel. Já si to obrečela dnes ráno... Začala jsem přemýšlet racionálně, kde ho uložit? Zavolala jsem Štěpánce, své svědkyni ze svatby, zda by mohl hajat u nich na zahradě, kde to znal a měl to tam taky rád. "Jasně," byla odpověď. Tak to bylo vyřešeno. Pak jsem volala Matce Fretce, což je skvělá ženská, od ní máme Felicitku. Volala jsem jí, protože jsme Ferdovi koupili 1,75 kg pytel senior granulek, z nějž stihl zbaštit stěží 30 deka, tak jestli nezná nějakou starou freťu která by je zbaštila. MF se samozřejmě zeptala co se děje, tak jsem jí to popsala, a že je mi líto Feli která zůstane sama. A ona dostala ďábelský nápad, jak řekla :-) nedávno se v metru našel freťáček, tříměsíční truhlík co cestoval metrem sem a tam až ho někdo chytil a zatím ho má u sebe holčina v azylu. Zavětřila jsem, protože u metra dělá Honza, tak jsem to vzala jako symbol že se Ferdíček postaral abychom netesknili dlouho. Ale Honzovi jsem to zatím neříkala, protože si myslím že by v tomhle návalu smutku řekl že další fretku nechce. Ale až ho uvidí, broučka, zjihne a až mu to popíšu jak to bylo...
Ale zpátky k Ferdíkovým posledním minutám. Hodila jsem je domů a jela vyzvednout z práce Honzu, aby nejel sám. Oči měl červený jak králík, protože se neudržel a plakal, tak jsem ho bafla pod ruku a šli jsme domů. Nejdřív jsme hlodíkovi koupili jeho nejmilejší pochoutku - meloun :-) když jsme přišli domů, za dveřmi byla loužička, ale vůbec nám to nevadilo.... Honza si ho vzal, bulel mu do kožíšku, já byla jak v nějakém vakuu a moc mi to nedocházelo. Mechanicky jsem nakrájela melouna, dala mu ho na talířek, brouček k němu hnedka šel.... H. si ho vyfotil, pak ještě párkrát. Oba jsme se s ním ještě pomazlili a vydali jsme se na poslední cestu. Ani nevím jak uběhla, jen vím, že si naproti v busu sedla taková tlustá stará slepice, která ohrnovala nos když Ferdu viděla a já měla chuť jí hooodně špičatou botou kopnout vší silou do slabin. Říkala jsem si, "ty náno, kdybys tak věděla...."
V nemocnici jsme přišli na řadu prakticky hned, tak jsme se s ním naposledy pomazlili, řekli ať tam pozdravuje, a paní doktorka mu píchla anestezii a dala nám ho. Honza brečel jak želva, ještě mu dal piškotku, po té šmudla chňapnul z posledních sil, a celou dobu ji držel v tlamičce.... oba jsme buleli, ale on opravdu usnul, v klidu, ale s otevřenýma očima. za nějakou dobu paní doktorka přišla, zkontrolovala ho, že už si ho může kdykoliv vzít. Honza jí ho podal. Za pár minut přišla, s balíčkem v té lékařské textilii.... Bože, jak byl lehoučký.... uložili jsme ho do batůžku, Honza si šel opláchnout obličej a jeli jsme jej pochovat do Černošic na zahrádku, kde dávil slimáky a byl spokojenej.
Tenhle zvrat to vzalo během měsíce, kdy zhubl o čtvrt kila, začal hůř chodit, a vůbec jsem i měla pocit jako by nás na svůj odchod připravoval.
A dnes? mluvila jsem s paní co má u sebe toho nalezenečka z metra, vezmeme si ho po dovolené aby tu hned nebyl sám... A ona ho pojmenovala ORIN...Jsem jediná kdo v tom vidí znamení?
P.S: Když jsem tohle začala psát, tak na jinak šedé obloze se ukázal pruh duhy, která silně zářila. Dokonce tak, že jsem se zvedla od počítače, abych viděla druhý kus duhy o kus dál - jakoby to byl Ferdík a Orinek, nebo lépe řečeno znamení od Ferdíka o Orinkovi. A když jsem řekla "ahoj, Ferďásku, měj se tam krásně, miluju tě broučku a proto jsem ti ulevila..." během těchto slov začala duha velmi rychle blednout a než jsem to dořekla, tak zmizela úplně.
Takže se měj krásně, Ferdíku, a pozdravuj v nebíčku.
26/7 Včera jsem Ferdíkovi koupila kytičku, kalanchoe, krásný český název je kolopejka.... Drobné skromné kvítky, koupila jsem mu žlutou, jako byl on sám. Byl totiž albín, a jak řekla jedna kamarádka, měl barvu "čerstvě upečené žemle" :-) takže tu má kytičku, brouček můj malinkej
Komentáře
[1] Orianna, 24.7.2007 23:19
Senior granulky jsou udány.... Spořádá je osmiletý freťáček Ferenc.
[2] Limi, 26.7.2007 15:31
Ori, je mi to líto. Drž se holka zlatá.
[3] Orianna, 6.8.2007 21:43
Zítra si jdeme pro Orina. Už se na něj moc těšíme a Feli asi nejvíc, je vážně moc smutná že nemá s kým řádit :-)
stránky našich zvířat :-)
(Orianna, 14. 8. 2007 19:20)